Monika Štreitová je česká flétnistka, profesorka příčné flétny a docentka na Universitě v Évoře (Portugalsko), kde také zastává místo dekanky hudební fakulty.
Je dcerou dokumentárního fotografa Jindřicha Štreita a Agnes Štreitové, která ji od čtyř let učila hře na housle a zobcovou flétnu. Příčnou flétnu studovala u Lubomíra Kantora v Olomouci, pokračovala u Jiřího Bystroně na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. VŠMU v Bratislavě absolvovala u Prof. Miloše Jurkoviče, kde získala titul “Doktor umění”. Již od počátku svého studia spolupracovala s jazzovymi hudebníky (Jiří Stivín, Jana Koubková aj.) a interprety klasické hudby. Kromě interpretace barokní a klasické hudby rozvíjela svůj silný vztah k současné vážné hudbě a stala se její oddanou interpretkou. Spolupracovala s význačnými skladateli jako například: J. Y. Bosseur, R. Berger, V. Bokes, D. MacMouline, B. Schaeffer, J. Guillou, P. Leroux, Ch. Bochmann, J. P. Oliveira, I. Soveral, Á. Salazar, L. Matoušek, a M. Rataj. Podnítila vznik desítek nových skladeb a do konce roku 2021 byla interpretkou více než 200 skladeb pro sólovou flétnu či pro komorní soubory s flétnou ve světové premiéře a nahrála 23 CD. Premiérovala také jí věnovanou skladbu “Ticho” od Mojmíra Hanáka se Slovenskou Filharmonií.
Získala nejvyšší ocenění hudební kritiky na rozhlasové stanici Vltava (5 houslových klíčů) za CD Luminiscence (2007), CD Ibéria (2013), CD Machina Lírica (2014) a CD Sérenade aux Étoiles (2021). Její umění je oceněno také početnými zahraničními kritikami.
…one should highlight the spectacular musicians Monika Streitová (flute)and Pedro Rodrigues (guitar) that showed how the contemporary music scene has superb musicians in Portugal.“ (Público Journal, Lisbon).
“It was always a great pleasure for me to hear playing of Monika Duarte Streitová, her musicality and sensitivity. I am continuously convicted that Monika Duarte Streitová is a great talent of th fluteplaying, and also a very intelligent and sensible musician.” (István Matuz, Professor of the Debrecen University and International Concert-soloist).
Monika Štreitová byla zakládající členkou několika komorních souborů, spolupracovala s mnoha orchestry a dirigenty, účinkovala na významných festivalech jako například: “City of London Festival”, “Warszawska jesień”, “Festival de Música do Séc. XX e XIX” v Guggenheimově v Muzeu (Bilbao), “Elektronische Frühling” (Wien), “Bratislavské hudobné slávnosti”, “Melos Éthos” (Bratislava), “Musica Iudaica” Praha, “Expozice nové hudby” (Brno), “Forfest“ (Kroměříž), “Ostravské dny nové hudby”, “Musik für Ravensbrück”, “Dni Muzyki Kompozytorów Krakowskich”, “Música Viva” (Porto, Lisabon), a uskutečnila recitály v Tokyu, Paříži, Madridu, Berlíně, Valencii, Frankfurtu, Santiago de Compostela, São Paulo, Rio de Janeiro, Abu Dhabi a Dubaji, mj. 25 let spolupracuje s vynikajícím varhaníkem Markem Vráblem, se kterým nahrála CD Brána Naděje a vystupuje doma i v zahraničí.
Jako stipendistka prestižní Fundação para a Ciência e a Tecnologia (Nadace pro vědu a technologii) v Lisabonu realizovala výzkumný projekt, v rámci kterého uspořádala řadu workshopů a přednášek (New York University v Abu Dhabi, Universidade de Rio de Janeiro a São Paulo, AMU Praha, VŠMU Bratislava, Escola Superior de Música de Lisboa, Mezinárodní kurzy “Vatellina Festival” v Itálii aj.) a taktéž publikovala vědecké články zaměřené na interpretaci současné hudby. Vydala knihu v pražském nakladatelství Toga s názvem “Vliv současných flétnových technik na kvalitu tónu”.
Nahrávala pro BBC, BRB Berlín, ORF2 Wien a pravidelně spolupracuje s Českou televizí, Českým a Slovenským rozhlasem, s Portugalskou televizí a Portugalským rozhlasem.
Česká televize natočila v roce 2013 o životě Moniky Štreitové v Portugalsku dvoudílný dokument (v režii Miroslava Čapka) a Ostravská televize natočila (v režii Ivo Macharáčka) snímky “Salon” a “Ticho flétny”.
Anna Paulová patří k nejvýraznějším českým klarinetistům mladé generace. V roce 2015 se stala laureátkou Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, kde získala 2. cenu a další zvláštní ocenění – cenu Nadace Bohuslava Martinů, cenu Nadace Gideona Kleina ad. Již předtím získala ocenění v mnoha významných českých i mezinárodních klarinetových soutěžích: Marco Fiorindo Turín a Giacomo Mensi Breno (Itálie), Krško (Slovinsko), Markneukirchen, Oldenburg a Possehl-Musikpreis Lübeck (Německo), Wrocław (Polsko), Yamaha Stipendium aj. V roce 2016 se stala absolutní vítězkou soutěže Nadace Bohuslava Martinů. V roce 2019 postoupila do semifinále prestižní Mezinárodní hudební soutěže ARD v Mnichově. Je držitelkou ceny Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové pro nejlepšího studenta HAMU v Praze roku 2020. Získala speciální cenu Golden Medal na soutěžích Vienna International Music Competition (2019) a Manhattan International Music Competition (2022). V listopadu 2022 vystoupila na festivalu Salon de Virtuosi v Bohemian National Hall v New Yorku a v listopadu 2023 s Orchestra Sinfonica di Sanremo v Teatro Olimpico v italské Vicenze.
Mezi její nejnovější úspěchy patří Cena Jiřího Bělohlávka, jejíž laureátkou se stala v roce 2024. Získala také 1. cenu na soutěži Rising Stars Grand Prix 2024 v Berlíně.
Studovala na Pražské konzervatoři u Milana Poláka a Ludmily Peterkové a na Akademii múzických umění v Praze u Jiřího Hlaváče a Vlastimila Mareše. Ve studiu pokračovala na Musikhochschule Lübeck, kde navštěvovala hodiny Sabine Meyer a Reinera Wehle. Své studium si dále rozšířila na Royal Conservatoire Antwerp u Annelien van Wauwe a na Accademia di Santa Cecilia v Římě pod vedením Maestra Alessandra Carbonareho. V roce 2024 dokončila doktorské studium na Akademii múzických umění v Praze.
Zúčastnila se řady mistrovských kurzů pod vedením špičkových sólistů a pedagogů (Sharon Kam, Shirley Brill, Charles Neidich, Yehuda Gilad, Martin Fröst, François Benda, Philippe Berrod, Paul Meyer, Karl Leister, Wenzel Fuchs, Michel Lethiec a mnoho dalších).
Koncertní debut absolvovala v patnácti letech s PKF – Prague Philharmonia a dirigentem Leošem Svárovským. V roce 2014 vystoupila jako sólistka s Českou filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Později vystoupila jako sólistka s dalšími předními českými i zahraničními orchestry, například Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Komorní filharmonií Pardubice, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Severočeskou filharmonií Teplice, Moravskou filharmonií Olomouc,Münchener Kammerorchester, Orquestra de Câmarade Cascais e Oeiras Portugal, Orchestra Sinfonica Siciliana aj. Spolupracovala s mnoha dirigenty, mezi než patří Tomáš Brauner, Robert Kružík, Leoš Svárovský, Vojtěch Spurný, Jakub Klecker, Jiří Rožeň, Chuhei Iwasaki, Jiří Habart, Debashish Chaudhuri, Sander Teepen, Jan Jakub Bokun, Nikolay Lalov, Nicolas Ellis, Wojciech Rajski, Antonino Cascio, Giancarlo De Lorenzo, Eliseo Castrignanò.
Vedle své sólistické dráhy se věnuje také komorní hře a spolupracuje s řadou vynikajících instrumentalistů, jako jsou Charles Neidich, Ludmila Peterková, Ivo Kahánek, Martin Kasík, Václav Hudeček, Jan Mráček, Tomáš Jamník, Jana Boušková či Lubomír Brabec.
Zaměřuje se na skladby českých skladatelů 20. a 21. století (Bohuslav Martinů, Karel Husa, Viktor Kalabis, Josef Páleníček, Miloslav Ištvan, Jiří Teml, Zdeněk Šesták ad.) a spolupracuje také se skladateli mladé generace. Zabývá se rovněž interpretací Mozartova klarinetového koncertu v originální verzi na basetový klarinet.
V červnu 2023 vydala své debutové album s hudbou Karla Husy a Bohuslava Martinů u vydavatelství Supraphon, na kterém spoluúčinkují klavírista Ivo Kahánek a další přední interpreti. V lednu 2025 vychází její další album Clarinet Metamorphoses, které natočila se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Tomášem Braunerem.
Moritz Ernst, narozený roku 1986 v německém Ostwestfalenu, začal hrát na klavír v pěti letech, kdy navštěvoval hodiny v Detmoldu. Po absolvování střední školy již v šestnácti letech pokračoval od roku 2002 ve studiu klavíru na Hudební akademii v Detmoldu, kde zároveň studoval hudební vědu. Později pokračoval ve studiích v Londýně a Basileji.
V současnosti vystupuje jako klavírista, cembalista a komorní hráč s repertoárem sahajícím od baroka až po současnost. Koncertuje po celém světě i na významných festivalech (např. Beethovenfest Bonn). Vedle intenzivní koncertní činnosti vyučoval mistrovské kurzy na prestižních institucích (konzervatoře v Malmö, Stuttgartu, Bernu, Šanghaji, Bostonu aj.).
Hudba 20. a 21. století mu obzvlášť leží na srdci. Premiéroval řadu skladeb a úzce spolupracoval s významnými skladateli, mezi nimiž jsou Peter Eötvös, Wolfgang Rihm, Sandeep Bhagwati, Detlef Heusinger, Miklós Maros a další; někteří z nich mu své skladby i věnovali. Zároveň se zasazuje o oživování pozapomenutých a méně hraných skladatelů, například uváděním Sonáty op. 106 Johanna Nepomuka Hummela, Fantasie contrappuntistica Ferruccia Busoniho či hudby Samuela Scheidta, stejně jako skladeb pro šestnáctitónový klavír.
Mezinárodní tisk oceňuje nahrávky Moritze Ernsta mimořádně vysoko. Časopis Classical Music Magazine mu udělil nejvyšší hodnocení, Gramophone chválil jeho jiskřivé a podnětné interpretace. Časopisy Diapason a Fono Forum ohodnotily jeho nahrávky Louriého a Ullmanna plným počtem (5/5). Ernst rovněž vystupoval a nahrával pro mezinárodní rozhlasové stanice. Pro Deutschlandradio a vydavatelství EDA Records natočil kompletní klavírní dílo Viktora Ullmanna a sonáty Norberta von Hannenheima.
V roce 2014 nahrál s Dortmunder Philharmoniker pod vedením Gabriela Feltze Ullmannův Klavírní koncert. Roku 2016 vydalo vydavatelství Capriccio třídiskový komplet s kompletním klavírním dílem Arthura Louriého a další nahrávky, mimo jiné Ullmannův koncert pro klavír či CD s Haydnovými klavírními sonátami. V roce 2020 pak natočil vybrané klavírní skladby opomíjeného irsko-amerického skladatele Swana Hennessyho pro značku Perfect Noise.
V roce 2013 debutoval s Bernským symfonickým orchestrem ve Švýcarsku. O rok později následoval jeho velmi úspěšný asijský debut, během něhož vedl také mistrovské kurzy a přednášky na Univerzitě v Malajsii a na Šanghajské konzervatoři. V roce 2015 se vydal na další rozsáhlá turné, mj. do Teheránu, Montrealu a Toronta. Roku 2017 jej jeho úsilí o uvádění děl perzekvovaných skladatelů přivedlo až do německého Bundestagu. Od roku 2018 koncertuje pravidelně po celém světě, střídavě mezi Evropou, Severní Amerikou, Asií a Austrálií.
Po dokončení nahrávek klavírního díla Hanse Ericha Apostela natočil pro Deutschlandradio kompletní klavírní dílo Karla Reinera. V sezoně 2023/24 vystoupil v Severní Americe a Asii, včetně živých přenosů z Vídně a televizních záznamů pro ARTE, a debutoval se Singapurským symfonickým orchestrem.
Dosud spolupracoval s předními dirigenty, jako jsou Mario Venzago, Stefan Blunier, Dorian Wilson či Gabriel Feltz.
Jeho zkušenosti hudebního vědce jej přivedly ke spolupráci s nakladatelstvími Schott a Boosey & Hawkes, pro něž nedávno editoval klavírní a varhanní díla žáka Arnolda Schönberga Norberta von Hannenheima.
Moritz Ernst je oficiálním členem Steinway Artists.
Český skladatel Kryštof Mařatka žije a pracuje v Praze a Paříži. Všestrannost, která charakterizuje jeho uměleckou činnost v několika zemích, je často považována za silné pouto, které vytváří mezi různými kulturními světy, z nichž čerpá inspiraci nebo které zkoumá, a zároveň objevuje nové cesty hudebního vyjádření. Katalog děl Kryštofa Mařatky dobře odráží autorovu náklonnost k různým více či méně evokativním zdrojům a tématům, z nichž některá se pravidelně opakují a jsou přítomná v celém jeho díle. Jedná se o tradiční hudbu světa, zrod lidské řeči, prehistorické umění a hudební nástroje z paleolitu. Jiné skladby evokují intimní světy s osobnějšími akcenty, jako jsou sny, kontemplace a vzpomínky – sbírka dědictví, někdy utkaná jako alegorie dětství prožitého v totalitní zemi. Melodramy napsané na různé texty (Karel Čapek, Franz Kafka, Daniil Harms…) tvoří zcela zvláštní kategorii v tvorbě Kryštofa Mařatky, zatímco v jiných dílech jsou v centru partitury instrumentální aspekt a umění interpreta, který se snaží kombinovat virtuozitu, techniku a vynalézavost v souladu se zvukovou povahou nástroje. Další díla Kryštofa Mařatky jsou určena nejmladším hudebníkům a byla vytvořena speciálně pro vzdělávací projekty organizované institucemi jako Philharmonie de Paris (DEMOS), národními, regionálními nebo městskými konzervatořemi, nebo v zahraničí, jako je Hochschule v Trossingenu nebo Konzervatoř v Praze. Katalog doplňují různá aranžmá a transkripce, které tvoří soudržný celek s originálními skladbami autora, protože často vznikají z potřeby hudební praxe autora a jeho okolí.
Mnohé instituce, festivaly a orchestry si objednaly, zařadily do programu a/nebo interpretovaly skladby Kryštofa Mařatky: Festival Donaueschinger Musiktage SWR (Německo), Caramoor Festival (USA), Philharmonie de Paris, Opera a Národní divadlo v Praze, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Festival Pablo Casals de Prades, Colorado Symphony Orchestra (USA), Ensemble Calliopée, Alte Oper Frankfurt, Shanghai Grand Théâtre, Festival MUSICA de Strasbourg, Festival l’Automne de Varsovie, Wigmor Hall v Londýně, Théâtre des Champs Elysées v Paříži, Festival Ars Musica v Bruselu, Kuhmo Festival (Finsko), Philharmonie de Rotterdam, Festival Printemps de Prague, Philharmonie de Helsinki, Orchestre Philharmonique de Radio France, Orchestre National de France, Česká filharmonie, Shanghai Symphony Orchestra, Varšavská filharmonie, Chœur de Radio France, Polish Chamber Choir Gdansk, Ensemble Intercontemporain, Ensemble Modern… Jako dirigent Kryštof Mařatka vystupuje se symfonickými orchestry a různými ansámbly v programech, které jsou často sestaveny kolem jeho vlastních děl, ale které také nabízejí skladby z klasicko-romantického repertoáru a díla jeho současníků. Kryštof Mařatka dirigoval například Toronto Symphony Orchestra, Nederlands Kamerorkest v Concertgebouw v Amsterdamu, Prague Philharmonia Orchestra, Sinfonia Varsovia Orchestra, Polish National Radio Orchestra, Orchestre National de Lille, Prague National Opera Orchestra a mnoho dalších.
Kryštof Mařatka vystupuje také jako pianista. Fyzický vztah k nástroji a konfrontace s uměním interpretace podmíněným mistrovstvím hry je jedním z klíčů k jeho skladatelskému myšlení. Vystudoval klavír na Pražské konzervatoři (1986-1992) a navazuje na tradici české klavírní školy. Nadále koncertuje jako sólista nebo společně s dalšími komorními hudebníky. Kromě vlastní hudby často demonstruje svou vášeň pro díla Leoše Janáčka nebo pro improvizaci. Snaží se tak přiblížit publiku kouzlo hudební tvorby díky zážitku zrození díla, který publikum prožívá v reálném čase. Kryštof Mařatka je autorem filmu De ta vie (74 min, v českém znění s francouzskými a anglickými titulky), který je věnován jeho otci, Zdeňku Mařatkovi. Tento významný lékař, narozený v roce 1914, zažil osm různých politických režimů: na pozadí filozofických úvah a diskusí mezi několika generacemi jedné rodiny se v tomto filmu odvíjí celé 20. století. V roce 2016 byla vydána kniha s DVD o vzniku filmu (ve francouzštině, angličtině a češtině), ke které je film přiložen na DVD a USB (Tomáš Doruška Productions – Praha). Jeho díla nahrálo mnoho interpretů a vznikly tři monografická CD s díly Kryštofa Mařatky: jedno věnované jeho komorní hudbě (CD Lyrinx), druhé koncertním skladbám s orchestrem (CD Arion) a poslední jeho hudbě pro ansámbl (CD Dux). V roce 2016 vydal Národní filmový archiv DVD s českým němým filmem Batalion z roku 1927 s originální hudbou Kryštofa Mařatky, kterou si objednalo Muzeum Louvre.
Jako dirigent Kryštof Mařatka také nahrál CD u Challenge Classics s Obikhodem Alexandra Raskatova, Hilliard Ensemble a Netherlands Chamber Orchestra. Jako pianista byl v roce 2015 požádán Českým rozhlasem, aby nahrál Zápisník zmizelého od Leoše Janáčka s tenoristou Alešem Brisceinem. V roce 2006 získal 1. cenu a cenu diváků na soutěži a festivalu Tansman v Lodži (Polsko) za dílo Luminarium – mozaiku dvaceti sedmi fragmentů světové hudby – koncert pro klarinet a orchestr. Kryštof Mařatka také získal 1. cenu na soutěži hudební kompozice na festivalu Printemps de Shanghai v Číně (2007) a od Radio France za dílo Chant g’hai pro suonu (čínský hoboj) a symfonický orchestr. Skladba byla zařazena do programu Světové výstavy v Šanghaji v roce 2010 a v roce 2017 ji znovu provedl Šanghajský filharmonický orchestr se sólistou Hu Chen Yunem. V roce 2007 získal cenu Pierre Cardin od Akademie výtvarných umění v Paříži za hudební kompozici. V roce 2007 byl natočen a produkován dokumentární film o hudebním světě Kryštofa Mařatky: „Naissance d’un imaginaire“ (Zrození imaginace) – (26 min, Karl More Productions), který byl vysílán na evropské televizní stanici Mezzo.
Jan Dušek je český hudební skladatel a klavírista střední generace, který v obou svých oborech usiluje o propojení tradice se současností. V jeho skladbách naleznete emocionální působivost a hudební sdělnost, k jejichž vyjádření neváhá použít melodii či tonalitu, ani vyjadřovací prostředky 20. století. Odkazuje se mj. na myšlenky hnutí „New Sincerity“, čímž jeho hudba oslovuje nejen posluchače, ale také interprety.
Už během studií na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Hanuše Bartoně na sebe upozornil opakovaným vítězstvím ve skladatelské soutěži Generace, kde získal první cenu hned dvakrát po sobě (2006 …již za sedm dnů sešlu na zemi déšť…, 2007 Gradace pro varhany). Mezi jeho nejvýznamnější díla patří cyklus Chalomot yehudi’im (Židovské sny), oceněný Cenou Gideona Kleina a Cenou veřejnosti v soutěži NuBERG, kterou pořádal Orchestr BERG. Tato skladba byla dokonce vybrána ke koncertu živě přenášenému Evropskou vysílací unií (EBU), čímž se dostala k několika tisícům posluchačů po celém světě. Často uváděná je také povinná skladba pro Soutěž Pražského jara určená sólovému klarinetu Unsent Letter, které se chopila již řada interpretů po celém světě a zazněla i na řadě festivalů (Festival Meridian Rumunsko, Festival Radio France Occitanie Montpellier ve Francii, World New Music Days 2025 Portugalsko).
Mezi interprety jeho skladeb patří přední osobnosti světové hudební scény, včetně klarinetistů Liliana Lefebvra, Irvina Venyše, Aureliana Bacana a Gonçala Pinto, hobojisty Barta Schneemanna nebo flétnistů Moniky Štreitové a Mateie Ioachimesca. Opakovaně spolupracoval s renomovanými tělesy jako Nederlands Blazers Ensemble, Pražský filharmonický sbor pod vedením Lukáše Vasilka, Orchestr BERG či Prague Philharmonia. Jeho díla zazněla napříč Evropou: od Paříže, Lisabonu, Lucemburku, Amsterodamu, Porta, Prahy až po rumunskou Kluž, a jsou zachycena i na řadě nahrávek.
Jako klavírista se specializuje na interpretaci méně známých děl zejména 20. století. Pro Český rozhlas pořídil unikátní nahrávku kompletního klavírního díla Rudolfa Karla a s Irenou Troupovou vydal mezinárodně oceňované album písní Viktora Ullmanna. Nahráli spolu a dalšími interprety rovněž komplet písní Hanse Winterberga. Jan Dušek vystupuje i coby klavírní partner špičkových pěvců jako Jana Sibera, Jana Hrochová, Roman Janál či Javier Arrey. Řada skladatelů mu také svěřila premiérová provedení svých děl (Juraj Filas, Ivan Kurz, Zdeněk Bartošík, Daniel Chudovský a mnozí další).
Koncertoval v celé Evropě, Izraeli a Hongkongu, a účinkoval opakovaně na významných festivalech, včetně Pražského jara, Věčné naděje či Festivalu junger Künstler Bayreuth.
Jeho klavírní interpretace byla formována světovými osobnostmi – absolvoval mistrovské kurzy u Cypriena Katsarise, Iriny Ossipove, Angely Hewitt, Lilit Grygorian a Marie João Pires, a studoval pod vedením Roberta Lehrbaumera, Xiao-Mei Zhu a Gordona Fergus-Thompsona. Díky široké paletě vlivů a skladatelskému uvažování dokáže ve své hře propojit hlubokou emocionalitu s analytickým myšlením a nezbytnou brilancí v hudbě všech stylových období.
Vedle koncertní a skladatelské činnosti působí jako pedagog skladby na Akademii múzických umění v Praze. Na Akademii Dobrohoř bude účastníkům k dispozici také jako klavírní partner.
